joomla template

Mistrovství světa družstev – World Team Cup se čeští tenisté na vozíku účastní již od roku 1995. Mistrovství světa družstev je turnaj každoročně organizovaný mezinárodní federací IWTA již od roku 1985. Hrací systém je stejný jako během bývalého Federation Cupu. To znamená, že se během jednoho týdne sejde 32 nejlepších mužských a 16 ženských národních týmů na jednom místě, kde sehrají turnaj o týmového mistra světa vyřazovacím způsobem.

Historie mistrovství světa družstev - World Team Cup

Mistrovství světa družstev – World Team Cup se čeští tenisté na vozíku účastní již od roku 1995. Mistrovství světa družstev je turnaj každoročně organizovaný mezinárodní federací IWTA již od roku 1985. Hrací systém je stejný jako během bývalého Federation Cupu. To znamená, že se během jednoho týdne sejde 32 nejlepších mužských a 16 ženských národních týmů na jednom místě, kde sehrají turnaj o týmového mistra světa vyřazovacím způsobem. Od roku 2000 se utkávají v samostatné kategorii i hráči s postižením kvadru, což jsou tenisté s postižením dolních i horních končetin a od roku 2001 bojují o titul mistra světa samostatně i junioři. Všichni vyřazení z hlavní soutěže hrají ve všech kategoriích i o konečné umístění. Týmy se skládají ze dvou až čtyř hráčů a utkání se hrají na dva vítězné body (vždy dvě dvouhry a jedna čtyřhra).

1995
Česká vlajka zavlála mezi standartami ostatních zúčastněných zemí poprvé v roce 1995. Stalo se tak v holandském Roermondu a naši reprezentanti jeli do země tulipánů spíše sbírat zkušenosti, nežli bojovat o umístění. Česká výprava se skládala ze dvou hráčů, tj. Miroslava Brychty a Jiřího Fialy a vedl ji Martin Císař. Tehdy se českým hráčům postavili do cesty hned v úvodu reprezentanti Číny, kteří využili našeho respektu nováčků a přesvědčivě zvítězili. Na konečném 25. místě nezměnila nic ani pozdější výhra nad Španělskem.

1996
Za necelý rok poté, koncem ledna 1996 (kvůli době léta u "protinožců"), skládali naši hráči reparát v australském Melbourne. Na druhou stranu zeměkoule odcestoval sice stejný tým, ale s daleko smělejšími ambicemi. Oba čeští reprezentanti totiž zaznamenali obrovský výkonnostní vzestup, takže k "protinožcům" přiletěli bojovat v konečném zúčtování o vyšší příčky. To se jim také podařilo. Po úvodním jasném vítězství nad Indií sice podlehli favorizovaným Švýcarům, ale následující výhry nad Thajskem a Jižní Koreou zajistili českým barvám konečnou 17. příčku. To bylo možné považovat za první úspěch.

1997
Neuvěřitelného historického úspěchu dosáhli čeští hráči v roce 1997 v anglickém Nottinghamu, městě legendárního Robina Hooda. Tam se Brychtovi s Fialou podařilo nemožné, když okupovali velice reálně medailové pozice. Spanilá jízda turnajem byla zahájena vítězstvími nad Brazílií a nasazenými Japonci. Ve čtvrtfinále byli sice naši hráči vyřazeni favorizovanou Francií, ale o umístění jsme vyřadili supersilné Německo. Nebýt taktické chyby při skreči v prvním zápase se Švédskem, mohli naši hráči pomýšlet na umístění mezi prvními pěti. Ale i přes porážku od Švédů je konečné 6. místo historickým a možná dlouho nepřekonaným rekordem. Český tým byl během slavnostního galavečera vyhlášen největším překvapením turnaje a Miroslav Brychta si odvezl ocenění pro hráče, který byl největším přínosem pro tým.

1998
V roce 1998 měla česká výprava velice těžký úkol. Musela totiž potvrdit umístění z Nottinghamu, což nebylo jednoduché. Do španělské Barcelony odcestoval poprvé v pozici reprezentační dvojky i Michal Stefanu a lze říci, že svými výkony potvrdil oprávněnost své nominace. Po povinném vítězství nad Maďarskem svedli čeští hráči boj o první osmičku na světě se Švédskem. Bohužel, neúspěšně. Smolná čtyřhra odsoudila naši reprezentaci k usilování o umístění alespoň v první desítce. To se jim však podařilo. Nejdříve deklasovali Itálii, poté Izrael a o konečné deváté místo se naši tenisté utkali s Polskem. Tento zápas byl velice dramatický a byl rozhodnut až v závěrečné čtyřhře. V ní nedali Brychta se Stefanu svým soupeřům žádnou šanci, takže získali devátou příčku, což bylo ve zvýšené konkurenci bezesporu úspěchem.

1999
V roce 1999 hostil nejlepší tenisty na vozíku New York. Atraktivní prostředí tenisových dvorců ve Flushing Meadows však nepřineslo českým borcům mnoho štěstí. Tento turnaj byl reprezentační premiérou pro karvinského Dalibora Potůčka, který vystřídal na postu týmové trojky Jiřího Fialu. Čeští hráči si sice hned v úvodu poradili s Chorvatskem, ale potom velice smolně podlehli nasazeným Francouzům. Tato prohra zanechala na našem týmu psychickou újmu, což se projevilo v zápase s Polskem. K němu jsme nastoupili po kontumačním vítězství nad Izraelem. Poláci nám vrátili porážku z Barcelony i s úroky, takže v posledním duelu jsme bojovali s Italy o konečné jedenácté místo. Naštěstí se tento zápas obešel bez překvapení na náš účet, takže jsme z USA přicestovali sice s jedenáctou příčkou, ale i s přímou nominací na paralympijský turnaj do Sydney.

2000
V tomto roce měli čeští reprezentanti možnost vrátit se do elitní světové desítky během WTC v Paříži. V tenisovém centru Cercle du Bois de Boulogne se to také podařilo. Nejdříve zůstali na raketách české reprezentace Irové, ale opět přišel smolný zápas. Tentokráte s favorizovanými Spojenými státy americkými. Nevydařená čtyřhra nás znovu odsoudila hrát o nejlépe devátou příčku. Na ní jsme však dosáhli díky vítězstvím nad Jižní Koreou, Švédskem a Japonskem, takže česká republika opět dokázala, že umístění v první desítce není již několik let náhodné.

2001
V roce 2001 hostil nejlepší tenisty světa švýcarský Sion. Čeští hráči znovu bojovali o umístění v elitní světové osmičce a tentokráte se to podařilo. Trio Miroslav Brychta, Michal Stefanu a premiérově Michal Sember porazili postupně Izrael a o vstup mezi prvních osm i favorizované Japonsko. Potom už přišla očekávaná porážka od mistrů světa – Holanďanů a smolné prohry s Velkou Británií a Švédskem. Konečná osmá příčka však byla úspěchem.

2002
Do italského Tremosina, dějiště loňského mistrovství světa družstev, byli nominováni Miroslav Brychta, Michal Stefanu a Michal Sember. Naši hráči měli za úkol obhájit umístění v první světové desítce, přičemž vysněné bylo umístění do osmého místa. V prvním kole se čeští tenisté "zahřívali" s Brazílií. Brychta i Stefanu nezklamali a výhrami v obou dvouhrách i ve čtyřhře (v té nastoupil s Brychtou Sember) překonali počáteční nervozitu. Následný den už přišel zápas nejdůležitější. Výsledek utkání s Rakouskem byl klíčovou vstupenkou k úspěchu, neboť vítěz by se umístil nejhůře na osmém místě. První krok udělal Michal Stefanu, když porazil rakouskou "dvojku" týmu Peinsitha. Miroslav Brychta však nestačil na Legnera, takže rozhodovala čtyřhra. V té jsme smolně prohráli 6/7, 5/7 a bojovali tak o deváté až šestnácté místo. V těchto bojích náš národní tým již neklopýtl , takže po výhrách nad Kanadou, Švédskem a Německem obsadili čeští reprezentanti konečné deváté místo.